Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se dá vlastně jazyk naučit? Jak se vlastně naučí mluvit malé dítě?
Zkuste zavzpomínat, jaké to bylo, když jste byli malí nebo když byly malé vaše děti. Sotva se to miminko narodilo, už na něj celé okolí mluvilo, ukazovalo a popisovalo mu věci. Miminko sice reaguje zdrženlivě a neverbálně, nicméně v batolecí věku už se začíná projevovat i slovně. Nejprve tvoří krátká jednoslovná sdělení a postupem času přidává a upřesňuje slova a mezi 3.-4.rokem (někdo i mnohem dříve, jiný o něco později) mluví ve větách, gramaticky správně a umí vyjádřit většinu pro něj důležitých věcí a umí se ptát.
A v tom je to kouzlo! Dítě ve 3 letech nerozumí složitým sdělením ze světa dospělých a nezná všechna slova, ale už se umí zeptat, umí slovně komunikovat a postupně se dál jazykově vyvíjí. Přesně takhle to funguje v přímé metodě výuky jazyka. Při této metodě se eliminuje používání zprostředkovacího jazyka a studenti jsou od prvních hodin vystaveni novému jazyku.
Výhody a nevýhody
Můžete namítnout, že bez znalosti slov nového jazyka to může být stres a že člověk ničemu nerozumí. Přímá komunikace v novém jazyce sice klade veliké nároky na lektora, ale mozek studenta není vystaven dvojí zybtečné a zdlouhavé práci s překládáním, jako tomu bývá u překladových metod. Určitě znáte ty neuvěřitelně dlouhé chvíle, kdy se snažíte si vzpomenou, jak se přeloží jedno slovo za druhým z české věty do např. anglické. Bohužel jazyk takto nefunguje, a i když jsou správně přeložená slova, není správně přeložené sdělení. Já ke své výuce moc ráda používám všemožné pomůcky, kartičky, věci, hry a situace. Kdo se se mnou učil, ví, že někdy mi je i tabule malá :-). Často hraji studentům divadýlko a pantomimu, kreslím obrázky a přehrávám situace, aby měli co největší možnost pochopit, co po nich chci. Často je u toho veliká legrace a nakonec tyto hry hrajeme všichni!
Stejně tak je to totiž v reálné situaci, když vycestujete a jste nuceni reagovat na novou situaci, kde např. neovládáte slovní zásobu. Také si musíte umět pomoci. A když neumím slovo, nebo si na něj zrovna nemůžu vzpomenout, zkusím ho opsat jinak nebo popsat situaci. Mé tělo a mimika mi můžou být skvělým pomocníkem.
Velký důraz je při tomto učení kladen na komunikaci, tedy hlavně na slovní zásobu a konverzaci. V některých článcích se můžete dočíst, že tato metoda upozaďuje gramatiku a psanou formu jazyka. V mých hodinách rozhodně ne. S gramatikou se setkáváme pravidelně. Snažím se o to, aby si studenti pravidla vyvozovali sami na základě materiálů, které jim chystám. Tak si je totiž mnohem lépe zapamatují a budou je umět kdykoli odvodit znovu, i když je náhodou zapomenou. Psanou formu jazyka trénujeme také. Jen u dětí na 1. stupni ZŠ je opravdu větší důraz kladem na konverzaci.
Někdy se vám taky může zdát, že naučit se ze slovníčku na konci lekce 50 slovíček je jednodušší a že máte rychlé výsledky. Asi máte pravdu, rozjezd při přímé metodě bývá spíše pomalejší, stejně jako když se učí batole mluvit. Ale zkuste např. po dvou měsících opět otevřít slovníček a použít všech 50 slovíček ve větě… Myslím, že student přímé metody bude umět bez dlouhého přemýšlení reagovat na situaci a o to nám jde. Rychlost rozjezdu je hodně závislá na rychlosti odpoutání se od tradičních překladových metod, kterými se děti dodnes učí na většině škol.
Nevýhodou může být, že tato metoda funguje lépe v malé skupině studentů nebo v individuálních lekcích. Ve velké skupině není dostatek prostoru pro každého studenta. Proto jsou i mé skupinky spíše menší a uzpůsobeny tak, aby se každý dostal ke slovu a měl dostatečný prostor se projevit. To vše i proto, aby ve skupině byla důvěra, pohoda a nikdo se nebál projevit nebo dělat chyby. Chybami se totiž člověk učí a jedině chybami se posouvá dopředu!
Jestli Vám to dává smysl, věřte, že když se začnete takto učit a obklopíte se jazykem, reáliemi a zajímavostmi, úspěch vás nemine. Ráda vám s tím pomůžu!
Tak do toho pojďte se mnou!
